Prokop Diviš

* 1. srpna 1696 v Žamberku,

† 21. prosince 1765

 

Použitá literatura: Ottův slovník naučný

 

Jeho rodiče se odstěhovali do Znojma, kde Diviš studoval na jezuitském gymnáziu. Pak byl přijat do praemonstrátského kláštera v Louce pod Znojmem. Roku 1720 složil jednoduché řeholní sliby a roku 1726 byl vysvěcen za kněze. Potom vyučoval přírodní vědy a filozofii v klášterním ústavě. Jako učitel fyziky dělal rád různé pokusy. Za 3 roky učení byl dosazen na faru v Příměticích u Znojma, kde se dál zabýval studiem přírodních věd, zabýval se úkazy hoření, hydromechanikou, hudbou a hlavně elektřinou. V té době vymyslel stroj, který čerpal vodu ze studně v zahradě a tlačil ji do výšky 50 m. Roku 1742 se stal správcem kláštera v Louce. O 3 roky později se vrátil opět do Přímětic, kde bádal o "elektrickém ohni". Zhotovil si sám elektrárničku, kterou nazval electrum. Skládala se ze skleněné koule, upevněné na bukové hřídeli, která se třela o polštář z telecí kůže, podložený žíněmi a upevněný na prkénku. Jako konduktor sloužila plechová deska na okrajích obložená voskem, k níž se elektřina z koule sváděla železným řetízkem. Užíval také velkou Leidenskou láhev a jiné přístroje k nahromadění většího množství elektřiny. Jeho rozmanité a překvapující pokusy svědčí, že byl výtečný experimentátor a dobrý pozorovatel. Pokusy roztřídil na 3 skupiny: pro zábavu, zajímavé a prospěšné. Pověst o nich se velmi rychle šířila, takže ho navštěvovalo spoustu vznešených, ale i učených osob. Dopisovali si s ním mnozí znamenití muži, jako třeba slavný matematik Euler. Roku 1750 byl pozván na císařský dvůr do Vídně, aby provozoval své pokusy před císařem Františkem a císařovnou Marií Terezií, kde byl vyznamenán těžkými zlatými medailemi s jejich obrazy. V brněnském rukopise se Diviš zmiňuje, že  při návštěvě císařovny na Moravě jí ukazoval zábavné a zajímavé pokusy a že ho Karel Lotrinský u sebe zdržel čtyři týdny, aby mu Diviš ukázal zvláštní způsob elektrického blesku, což nasvědčuje, že uměl uměle napodobit blesk.

Za svého pobytu ve Vídni byl přítomen u jezuity Františka elektrickým pokusům před velkým obecenstvem. Diviš, který ho chtěl poškádlit, si nastrkal do přední části své paruky přes 20 ostrých hrotů a při pokusech se nakláněl dopředu, jako by chtěl lépe vidět, a tím způsobem pokusy překazil, protože z předmětů odváděl elektřinu. Již v tu dobu roku 1750 si myslel, že by mohl podobným způsobem vzít elektřinu bouřkovým mrakům a učinit je neškodnými. Podle všeho měl takový stroj vymyšlen již roku 1752. V té době se studiem blesku a elektrické jiskry zabývalo více vědců. Ale např. Franklinův návrh na postavení vysoké špičaté železné tyče na věž, odsoudil Diviš jako škodlivý, protože tato tyč nebyla uzemněna. Divišovou myšlenkou bylo zvolna odelektrizovat mraky mnohými vodivými hroty spojenými se zemí. Teprve v druhé řadě měl stroj svádět do země blesk. S provedením svého záměru váhal, jak vyplývá z jeho slov: "Pozoruji, že blesk má stejnou povahu jako elektrický oheň, pojal jsem úmysl zbudovat dle principu elektřiny a podle pokusů stroj pro odvrácení bouřky. S provedením myšlenky jsem nějaký čas otálel, abych viděl, co jiní učenci svedou."

Konečně přistoupil k provedení a postavil první hromosvod 15. června 1754 nedaleko svého příbytku. Nazval ho meteorologickým strojem. Skládal se z kříže ze dvou vodorovných železných tyčí, 3 m dlouhých, 4 cm tlustých, na konci zašpičatělých; uprostřed každého ramene kříže procházela jiná železná vodorovná tyč, 40 cm dlouhá. Tak vzniklo 12 konců; na každém byla nasazena svislá tyčka vysoká 60 cm, tlustá 2 cm, jež nesla plechovou krabici, vyplněnou na dně pilinami; do ní bylo zasazeno prkénko ze zimostrázového dřeva, v němž byly navrtány 3 řady dírek, obě krajní po 11, prostřední po 9. Do těch byly zatlučeny dřevěné kolíky, provlečené dráty, jež byly nahoře zakončeny velmi jemnými špičkami a dole se dotýkaly plechové krabice. Ve středu kříže stála delší vertikální tyč, která nesla třináctou krabici a nad ní dvě plechová křídla, která se větrem klátila a tím plašila ptáky. Kříž byl přišroubován k tyči vysoké 70 cm a upevněn do železného podstavce, vylitého olovem. Celý stroj postavil na silný sloup vysoký 14 m, který později nahradil sloupem vysokým 39 m (1 a 1/2 7-mipatrového paneláku). Od železného podstavce vedly k zemi řetězy, jejichž dolní konec byl zapuštěn 60 cm do země a byl spojen se železným kuželem. Kolem něho byly nasypány piliny. K tomu dal Diviš návod, jak se má hromosvod postavit na věž, a doporučoval jej i pro lodi.

Hned v den postavení stroje měl příležitost pozorovat jeho působení a pak to činil častěji. Zprávy o tom zasílal Scrinimu, profesorovi fyziky na pražské universitě, který je uveřejňoval v různých novinách. V té době vycházelo dostatek článků, které podporovaly Divišův vynález, ale také takové, které ho odsuzovaly.

Diviš se obrátil s prosbou na císaře Františka, aby mohl postavit tyto stroje na různých místech. Císař dal návrh posoudit vídeňským matematikům, ti jej však zamítli. Roku 1756 byl stroj vichrem porouchán a potom znovu postaven. V roce 1759 přišli za Divišem venkované, podporovaní Divišovými odpůrci, aby stroj odstranil, protože je prý příčinou sucha v tomto létě. A když jim nevyhověl, strhli 10. března 1760 řetězy a bouře následující noci stroj rozbila. V následujícím létě, když bouřky způsobily na polích a vinicích mnoho škod, přišli, aby stroj opět postavil. Ale na radu opata Mayera jim nevyhověl. Stroj přišel do louckého kláštera.

Diviš by měl být pokládán za vynálezce hromosvodu, když současně s Franklinem přišel na myšlenku chránit životy a majetek lidí před účinky blesku. Byl skutečně první, protože svůj stroj postavil již o 6 let dříve než Franklin. Avšak závist a nevědomost zabránily tomu, aby jeho vynález byl náležitě doceněn.

Diviš byl také proslulý svým elektrickým léčením. Měl proto mnoho odpůrců zvláště mezi lékaři i lékárníky, ale také nadšené zastánce. Léčil nejvíce revmatismus a ochromení.

Spolu s lékařem K. Pichlerem prováděl zkoušky při pitvách na lidském těle a rozděloval části těla na dobré a špatné vodiče. Domníval se, že život je způsoben elektřinou a vyšetřoval také její vliv na růst rostlin.

Vedle elektřiny se Diviš zabýval také hudbou. Do doby sestrojení hromosvodu připadá rovněž vynalezení znamenitého hudebního nástroje, který nazval zlatý Diviš. Měl 14 klaviatur, většinou dvojnásobných, jejichž kombinováním se docílilo přes 150 druhů harmonií. I když to byl strunný nástroj, napodoboval harfu, klavír, lesní roh, fagot, klarinet a mnoho dalších. Diviš vedl strunami elektřinu a myslel si, že se tím tóny stanou čistší. Zvláštním zařízením dostal hráč elektrickou ránu, kdykoliv se Divišovi zachtělo. Zlatý Diviš vzbudil svého času velikou pozornost nejen v Rakousku a Německu, ale také v Polsku. Například Euler si vyprošoval jeho podrobný popis. Pruský princ Jindřich za něj nabízel značné peníze, avšak během vyjednávání Diviš zemřel. Po jeho smrti přišel nástroj do kláštera, po jehož zrušení byl odhadnut na 100 dukátů (1/3 kg zlata) a byl přemístěn do dvorního muzea ve Vídni. Císař Josef II. jej později daroval varhaníku Wiesnerovi, který na něj hrál ve Vídni i jinde, ale po jeho smrti všechny stopy po zlatém Divišovi zmizely.

Popisy svých pokusů i svou teorii o elektřině na radu a prosby přátel hodlal Diviš uveřejnit ve větším spise, avšak první díl nedostal povolení k tisku, protože se prý při bádání odvolává na Písmo svaté a nepostupuje na základě pokusů. To ho urazilo a tak již na dalším dílu nepokračoval. V brněnské knihovně se z něho zachovala pouze předmluva. V olomoucké knihovně jsou tyto spisy v rukopise.

Ve své době byl Diviš poměrně slavný, což dokládá například dopis Eulera: "Tvoje studie jsou v celém Německu přijímány s velikým obdivem. Blahopřeji ti a celému vzdělanému světu k vynikajícím pokrokům, které jsi učinil nejen v hudbě, ale i v bádání o elektřině."

Diviš byl nadšeně oddán své vědě a ve svém farním zátiší horlivě sledoval její pokroky. Rád zasvěcoval do své práce jiné. Měl vlídnou a pohostinnou povahu. Poslední dobu svého života byl poněkud roztrpčen kvůli zneuznání svého meteorologického stroje a kvůli překážkám při uveřejnění svého spisu.