Komety a planetky

 

Komety patří k nejpopulárnějším astronomickým tělesům. Zjevují se většinou nečekaně, a pokud se vydaří, patří k nejvelkolepějším zjevům, které si obvykle pamatujeme celý život. Celý úkaz komety je typickým úkazem „šalby a klamu“, jež ve vesmíru vládnou – ačkoliv jde o tělesa zdánlivě velkolepá, skutečná podstata je doslova nicotná. Jádro má průměr nanejvýš deset kilometrů a není to vlastně žádné kompaktní těleso – je to slepenec prachu, drobných i větších balvanů spojený zmrzlými plyny (ledem). Kolem jádra se vytváří rozsáhlá koma – plyny odpařené z jádra, má průměr desítek až stovek tisíc kilometrů. Kolem je pak rozsáhlý vodíkový obal, ten je pozorovatelný ovšem jen z umělých družic, neboť září v ultrafialovém oboru spektra. Tlak slunečního záření z komy „vymetá“ částice směrem od Slunce – to je známý chvost komety (může být přímý, zakřivený, vějířovitý a ještě i jiný). Výjimečně se pozoruje i protichvost, namířený opačným směrem než vlastní chvost. Koma a chvost jsou tvořeny nesmírně řídkou látkou – jsou to tak zředěné plyny, že i jejich celková hmotnost je neuvěřitelně malá. Ačkoliv délka chvostu dosahuje až několik desítek milionů kilometrů, látka v něm obsažená by se dala odvést trabantem – její hmotnost je průměrně jen 200 kilogramů.

 

Fyzikální procesy probíhající v kometě neznáme natolik přesně, abychom mohli spolehlivě předpovídat jasnost komety a délku chvostu v době, kdy se blíží ke slunci (přední americký expert na výzkum komet, profesor Whipple, prohlásil, že je snazší sázet na koně než na jasnost komet).

 

Pohyb komet se řídí slavnými Keplerovými zákony, jejich rychlost tedy není rovnoměrná. Je-li kometa v odsluní (perihéliu), je její vzdálenost od Slunce velká a rychlost se pohybuje jen ve stovkách metrů za sekundu. Když se však kometa ke Slunci přiblíží, rychlost se prudce zvyšuje. V době, kdy ji pozorovatel spatří v dalekohledu, obvykle již přeťala dráhu Jupitera a řítí se ke Slunci rychlostí několika kilometrů za sekundu. Když je kometa nejblíže Slunci, letí rychlostí kolem 500 km/s. Kometa je zvhledem ke své nízké hmotnosti velice ovlivňována gravitačním působením nejen Slunce, ale i všech planet sluneční soustavy, kolem nichž proletí. Zvláště Jupiter využívá s oblibou své fyzické převahy a zcela svévolně mění dráhy komet. Často se pak původně silně protáhlá elipsa změní na „kruhovitější“ elipsu, což má za následek, že oběžná doba komety se zkrátí třeba z miliónů na desítky let...

 

Mohutná koma a nádherný chvost vznikají zahříváním ledu v jádru komety, ale vzhledem k nízké přitažlivosti a soudržnosti komety tento materiál navždy ztrácí, zvláště pak v blízkosti Slunce, kde jsou silné slapové síly. Každý návrat ke Slunci kometu řádně vyčerpá. Z komet, jež se častěji vracejí je nejznámější Enckeova kometa (perioda 3,3 roku) a zvláště pak Halleyova kometa (perioda 76,1 let), také její jasnost však slábne. V poslední době se též hovořilo o „vzácné“ Hale-Boppově kometě (perioda asi 4000 let), jež byla pozorovatelná v březnu roku 1997.

 

Pozorovací podmínky pro sledování komet jsou (viz zákon schválnosti) málo příznivé. V době, kdy je kometa nejblíže u Slunce, kdy je tudíž nejjasnější, je na obloze tak blízko Slunce, že zaniká v jeho oslepující záři. Jakmile se vzdálí od Slunce, klesá její jasnost velmi rychle – není již zdaleka nápadným jevem. Tato nesnáz poznamenala i laické pozorování jedné z nejhezčích komet posledních let Kohoutek (perioda 6,24 roku), objevené českým astronomem L. Kohoutkem v březnu 1973. Všichni se těšili na prosinec, kdy podle předpovědí měla být mimořádně jasná, ale její nádheru mohli pozorovat pouze kosmonauti na stanici Skylab 3, neboť nebyli rušeni rozptýleným slunečním světlem v atmosféře.

 

Pro objevitele má nalezení komety příjemný důsledek – prokáže-li se, že jde o novou kometu anebo o periodickou kometu, jež byla pozorována jen při jednom či dvou návratech, je kometa po svém objeviteli pojmenována. Hledáním komet se často zabývají i amatérští astronomové – nejúspěšnější lovec komet Pons byl vrátným na marseillské hvězdárně. Profesionální astronom nalezne kometu obvykle při studiu jiného typu nebeských těles – záleží na jeho pečlivosti a píli, zda na snímcích prohlíží jen ty objekty, které ho zajímají, anebo prohlédne vše, co se zaznamenalo.

 

Již v dávných dobách trápila mnoho vědců poměrně veliká mezera mezi poslední planetou zemského typu Marsem a první velkou planetou Jupiterem. Domnívali se, že by se zde mohla nalézat nějaká další dosud neobjevená planeta. 1. ledna 1801 objevil v Palermu italský astronom G. Piazzi podezřelé těleso, jež se oproti hvězdám posouvalo. Ukázalo se, že dráha tělesa se nalézá ve zmíněné mezeře, na počest božské patronky ostrova Sicílie bylo pojmenováno Ceres. Během několika dalších let astronomové objevili další tělesa s podobnými drahami – Palass, Juno a Vestu. Nové předměty získaly označení malé planety, planetoidy, planetky či asteroidy. Objevy planetek pak načas ustaly, ale již od poloviny devatenáctého století neminul rok, aby nebyla nová planetka objevena. Odhaduje se, že planetek je v tomto hlavním pásu přes sto tisíc. Pojmenovaných jich je již více než pět tisíc. V poslední době jsou objevovány ale i další planetky za dráhou Neptunu. Roku 1977 byla objevena planetka obíhající mezi Saturnem a Uranem o průměru 850 km.

 

Planetky jsou shluky skal o velikostech desítek metrů až stovek kilometrů. Některé planetky se přibližují k Zemi a mohou na ni i dopadnout, děje se tak často ve formě malých meteoritů. Několikakilometrové skály mohou znamenat i ohrožení naší civilizace, naštěstí je pravděpodobnost srážky velice malá. Dobré poznání planetek může být naopak velice užitečné pro příští generace, například jako zdroj surovin.

 

Planetky jsou v dalekohledu nerozlišitelné od hvězd, prozradí je jen jejich pohyb. Dříve pozorovatelé planetky objevovali tak, že si všimli hvězdičky „navíc“, která v atlasech nebyla. Dnes je objevujeme fotograficky. Německý astronom Max Wolf (1863 – 1932) vymyslel důmyslné zařízení, kde během dlouhé expozice otáčel hodinový stroj dalekohledem ve směru pohybu hvězd, proto se hvězdy zobrazily na fotografii jako ostré body, zatímco planetky měly tvar rozmazaných čar. V poslední době jsou planetky objevovány také pomocí CCD kamer.

 

Podobně jako u komet se i hledáním planetek zabývají často amatérští astronomové, mezi nimi je i mnoho  Čechů (samozřejmě i již zmiňovaný L. Kohoutek). Objevitel planetky je poctěn privilegiem navrhnout její jméno. Napíše krátkou citaci, což je text vysvětlující důvody k danému pojmenování. Návrh jména je na základě předložené citace posouzen jedenáctičlennou Komisí pro jména malých těles, která je součástí Mezinárodní astronomické unie. Tato komise se skládá z profesionálních astronomů z různých částí světa, kteří se zabývají výzkumem vztahujícím se k planetkám či kometám. Přijaté jméno se stává oficiálním v okamžiku, kdy je publikováno, což se děje spolu s příslušnou citací prostřednictvím Minor Planet Cirkulářů, které vydává v měsíčních intervalech Minor Planet Centrum.

 

Občasné zprávy v médiích o tom, že je možno si jméno planetky koupit, se nezakládají na pravdě. Chce-li někdo nějaké jméno „zvěčnit“ na obloze tím, že jej dá planetce, nejlepším způsobem je objevit si planetku sám...

 

Navržené jméno musí splňovat následující podmínky:

·        jeho délka musí být nejvýše 16 znaků včetně mezer a interpunkce

·        mělo by být pokud možno jednoslovné

·        musí být vyslovitelné (v nějakém jazyce)

·        nesmí být urážlivé

·        nemělo by být příliš podobné s některým už existujícím jménem planetky nebo satelitu některé planety

·        jména osob nebo událostí známých hlavně z vojenského či politického hlediska jsou přípustná nejdříve 100 let poté, co daná osoba zemřela nebo co se daná událost stala

·        jména domácích zvířat nejsou podporována.

 

 

Použitá literatura:

[1]   Vesmír – Jiří Grygar, Zdeněk Horský a Pavel Mayer, Mladá fronta 1983, Praha

[2]   Pozvánka do vesmíru – kolektiv autorů, z anglického originálu The Joy of Knowledge: Exploring the Universe přeložil Dr. Jiří Grygar, CSc., Albatros 1985, Praha

[3]  Planetky se jmény vztahujícími se k Česku a Slovensku, http://planetky.astro.cz/

[4]   Comet Fact Sheet – Dr. David R. Williams, http://nssdc.gsfc.nasa.gov/